Rybův umělecký portrét 2022


K okolnostem vzniku domnělé podobizny Jakuba Jana Ryby od páně Zdeňka Fialy

"Dvě stě sedm let nás letos dělí od úmrtí našeho rožmitálského kantora. Mimochodem, Jakub Jan Ryba odešel v době, kdy byly pokládány úplné počátky daguerrotypie, pramáti umění fotografického, díky němuž se do dnešních časů dochovalo velké množství portrétů nejrůznějších osobností, i osob zcela neznámých. Získat fotografický portrét se totiž záhy stalo mnohem snadnějším než kvalitní podobiznu malířskou. Uvážíme-li, jakých peripetií se dostalo osudům portrétu Jakuba Jana Ryby, je to takové přispoření do hrnečku lítosti nad předčasným skonem mistra, protože kdyby mu osud dopřál alespoň dvě desetiletí navíc, jistě nějaký uvěřitelný portrét vznikl.

Byla to prostá neznalost detailů a snad i jistá ignorance, které zapříčinili všeobecné přijetí domnělé podobizny Jakuba Jana Ryby, podobizny snad nejméně vhodné, a nejméně pravděpodobné, totiž vyobrazení od Gustava Ptáka, z r. 1895, které využilo podobu Rybova vnuka žijícího o celé století později, ve zcela rozdílném stylovém prostředí. Vidíme na ní poněkud toporně vyvedený profil muže s plnovousem, což pro přelom 18. a 19. století je pro Rybův stav skutečností zcela irelevantní. Přesto byla tato podobizna neustále tradována, překreslována, graficky upravována, stala se dokonce předobrazem medailérské plakety. Jistou šancí pro zastavení šíření omylu se stalo dvousté výročí mistrova skonu, kdy byla z iniciativy Společnosti Jakuba Jana Ryby vydána poštovní známka s novým portrétem. Bohužel, ačkoli měla výtvarnice k dispozici dochované autentické popisy Rybovy fyzické podoby, i několik kvalitních portrétu potomků skýtajících prostor k fantazii, vystačila si pouze se zprávou, že nejstarší Rybův syn, doktor Josef Arnošt, byl údajně otci nejpodobnější a vlastně vytvořila v podstatě překreslení jeho podoby čili z bláta do louže.

Jsem teprve krátký čas členem Společnosti Jakuba Jana Ryby, ale jako obdivovatel díla a celého lidského působení rožmitálského kantora, jsem jednak dlouhodobě s nelibostí sledoval, kterak znalost fascinujícího Rybova díla ustupuje ortodoxní oblibě jediné, byť fenomenální kompozice, a podle stejného klíče i fakt, jak je veřejností neustále tradován zmíněný "portrét". V tomto ohledu jsem v průběhu loňského roku využil kontaktu s vynikajícím mladým výtvarníkem z Jičína, panem Zdeňkem Fialou, s nímž mne již pojila spolupráce na jedné knižní publikaci. Protože jsem věděl, že se jedná o skvělého portrétistu a člověka bohaté fantazie, rozhodl jsem se vysvětlit Zdeňkovi celý problém Rybova portrétu, ve snaze jej nadchnout pro téma v naději, že by mohl být vhodným kandidátem ke ztvárnění mistrova portrétu. Zdeněk Fiala vstoupil z vlastní iniciativy do této práce. V lednu letošního roku 2022 byl obraz hotov. Souhrnně lze snad říci, že nikdy se nelze zavděčit všem, každý má přirozeně o podobě mistra svou představu. Osobně jsem velmi rád že jsem mohl sehrát drobnou iniciační a konzultační roli v procesu vzniku této domnělé, avšak poučené podobizny. Výsledek, nechť laskavý divák posoudí sám."

Jiří Bartoloměj Sturz, 31. 03. 2022

Slovo autora Zdeňka Fialy:

"Bylo mi jasné, že při práci na imaginárním portrétu hraje fantazie zásadní roli, ale hozenou rukavicí mi byly dobové dílčí popisy mistrovy podoby a také dochovaná, vesměs kvalitní vyobrazení několika Rybových potomků, jejichž rysy bylo možné do portrétu vložit. Jiřímu Sturzovi se podařilo mne dokonale pro práci nadchnout a pečlivě mne vybavil řadou materiálů.

Obraz je malován olejem, oproti dobovým zvyklostem jsem jej vytvořil v částečně nadlidské velikosti, protože mé portrétní práci nabízí tato praxe větší manévrovací prostor, co se nejrůznějších detailů týká. Kromě samotného uvažování o antropologických rysech tváře, bylo mým záměrem vetknout do tváře hloubku duše, mravní čistotu, jistou přímočarost až urputnost. Jsem rád, že v průběhu práce jsem mohl jednotlivé nuance, opět skrze Jiřího Sturze, konzultovat také s členy Společnosti Jakuba Jana Ryby, díky jejichž poznámkám jsem například upravoval ruce (obraz jsem dosud nepřelakoval a ruce se chystám ještě poněkud zjemnit), měnil nuance oděvu, i trochu ubral tváři na "holywoodskosti"... Portrét se nesnaží předstírat, že pochází z doby klasicismu, avšak proporčním plánem (kdy postava v rukou drží dokument, v případě J. J. Ryby úvodní stránku jeho nejrozsáhlejšího hudebního díla) svou dobu ctí.

Práce byla pro mne radostí a podstoupil jsem ji z prostého nadšení. Pokud se tato má představa o mistrově podobě setká se zájmem, rád věnuji reprodukce obrazu k prezentování. (Vzhledem k velkému rozměru originálu, bude zmenšená reprodukce, nebo také i pouhý výřez, působit dobověji).

Členům Společnosti Jakuba Jana Ryby přeji mnoho zdaru, a alespoň tolik radosti, kolik jsem jí strávil při práci na mistrově portrétu."